Aby nám ta technika vydržela a dělala jen radost

Tabuli máme zdárně umístěnou a už se nemůžeme dočkat, až dětem předvedeme své první dílo a až ta dětská očka poprvé zazáří. Každé zařízení, které si pořídíme, však potřebuje údržbu. Ono to vypadá, že vše pracuje bez našeho zásahu. Jenže ouvej! Ono to tak není. Uvědomíte si to při první „havárce“, která se přihodí.
Všechny problémy se začnou sypat na hlavu toho jednoho nadšence, který se pustil do zavádění techniky do školy. Nejprve jsou to problémy banální. Vypnuté centrální napájení, počítače, dataprojektory. Je-li u IWB umístěn notebook, musí se všichni naučit přepínat režim obrazovek. Zní to jako legrace, ale každý notebook má jinou klávesovou zkratku. A ono se to plete. Trpělivě obcházíte notebooky a radujete se, že problém je tak jednoduchý. Jednoduché problémy mají tu výhodu, že bez velké námahy vypadáte jako velcí odborníci. Což není úplně k zahození :-).
Dalším banálním problémem jsou stále dokola zapomínaná hesla. Nevidím tady jiné východisko než si na to zvyknout a hesla restartovat a restartovat. A ještě jeden spíše úsměvný problém – nehrající zvuk. Když eliminujete softwarově vypnutou hlasitost (přeškrtnutý repráček na systémovém pruhu), zbyde jediná možnost. Starší typy IWB mají reproduktory se samostatným napájením a ještě ke všemu matou – kontrolka na nich svítí zeleně, přestože reproduktory nevydají ani hlásku. Kontrolka je totiž napájena přes USB kabel. Zažila jsem situaci, kdy jsem k nám velmi narychlo hnala přes celou Prahu technika a pak tam stála rudá až za ušima a nechala si poradit, jak zastrčit zástrčku do zásuvky. Věřte, nic příjemného! Od té doby vždy 10x zkontroluji všechny kabely, než se domáhám příjezdu technika. A také chápu první otázku, která vždy do telefonu přijde: „A máte vše zapnuté?“ U nových reproduktorů tato „závada“ odpadá. Reproduktory jsou už plně napájeny přes počítač.
Závažnější jsou nesvítící dataprojektory. Faktura za první prasklou lampu vás přiměje k tomu, že začnete zjišťovat, jak dataprojektor ochránit. Větším nebezpečím než létající houba je všudepřítomný prach.
Filtr v projektoru je potřeba čistit. Lampa je chlazená vzduchem, který je nasávaný přes malý filcový obdélníček a další otvory a mřížky. A ty je potřeba jednou za čas profouknout. Výrobcem doporučený interval je každých 300 – 500 hodin (jednoduchým výpočtem zjistíme, že při 6 hodinách provozu denně každých 50 dní, takže zhruba 2 měsíce). Doporučovala bych ale „záchranný fuk“ každý týden. Stačí necelá minutka např. při samostatné práci žáků – vytáhnete filtr, fouknete a dáte zpět. A je to – nějaká ta hodinka životnosti na lampě opět zachráněna.  Lepší je však údržba pomocí malého vysavače. Postup čištění je uveden v návodu výrobce. Zanedbaný zanesený filtr vydává dva varovné signály:
1) Ventilátor začne nepříjemně hučet. Fouknete-li, hukot vzápětí zmizí.
2) Na obraze se začnou objevovat žluté skvrny. To už je potřeba vyhledat technika, který provede kompletní čištění. Není levné, ale zabráníte přehřátí lampy, které není kryté zárukou.
Firmy nabízejí různé servisní programy. Je dobré jich využít.  
Samotné IWB žádnou náročnou údržbu nepotřebují. Po nákupu je nezbytné tabuli zaregistrovat, protože tím získáte prodlouženou záruku. Ale to za vás provede již několikrát zmiňovaný nadšenec, který je v té chvíli šťastný, že do školy přibyla další nádherná věc. To, že přibyl další objekt jeho péče, mu dojde až časem :-). Na vás potom je občas setřít povrch vlhkým hadříkem, aby zmizely stopy po zapatlaných dětských prstíkách.
Největší starost je jednoznačně počítač. Správce sítě se na škole vyskytuje jen občas a většinou až po pracovní době učitelů. A tak se připomínky opět hrnou na hlavu toho nadšeného nešťastníka. Na obranu těchto dvou lidí je nutné říct, že obvykle dělají, co je v jejich silách. Nechtějte nainstalovat každou aktualizaci, která vyjde. Ne každá totiž programu pomůže. Vyčkejte, až se od někoho dozvíte, že zmiňovaná aktualizace pracuje správně. Je velký rozdíl, jestli nedokonalou aktualizaci nainstalujete na jednom svém domácím počítači nebo jestli tím zamoříte celou počítačovou síť. Po dlouhých létech zkušeností se přikláním k tomu, aby se hromadné aktualizace instalovaly během prázdnin. Za běhu školy je každý takovýto zásah velmi nepříjemný. Nakupujte další programy s rozmyslem. I disk s obrovskou kapacitou se časem zahltí. Tak jako se v písničce zpívá „neopouštěj staré známé pro nové“, platí i tady – na síti je určitě pár programů, na které jste už zapomněli, ale ještě před rokem vám dělaly v hodinách radost.

Pořídíte-li do školy další vymoženosti jako jsou notebooky, netbooky, hlasovací systémy, kamery, a jiné „hračky“, musí být na škole někdo, kdo to vše bude nabíjet a připravovat k dalšímu použití. A zas je tady prostor pro našeho nadšence. Jeho kabinet se postupně mění na malý rozvaděč; každý pracovní den končí tím, že musí zastrkat kabely do těch správných dírek a přemýšlí, jestli náhodou na něco nezapomněl. Alespoň jeden prázdninový den stráví s malým vysavačem na štaflích, jeho typickým módním doplňkem je křížový šroubovák a profesní deformací je zběžná kontrola kabelů při vstupu do libovolné místnosti. Ve vzácných chvílích, kdy se nesnaží nic opravit, se pídí po dalších novinkách, píše granty nebo alespoň přesvědčuje vlastníky zdrojů peněz, že právě ta jeho navržená investice je pro školu naprosto nezbytná.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že být tím nadšencem je velmi krásné, ale také velmi náročné. A také musím s potěšením konstatovat, že při svých návštěvách škol se vždy s někým takovým setkám.
Možná to teď vypadá, že je lépe zůstat u černé tabule a křídy. Určitě ne, technika k našemu životu patří a vhodně použitá pomůže přitáhnout pozornost našich žáčků.