Příprava vlastní prezentace

Druhý den po nainstalování tabule nemůžete ani dospat, protože ji nutně musíte hned vyzkoušet ve výuce. Připravíte si nebo někde stáhnete jednoduchou hříčku – snadnou doplňovačku, flashovou animaci z webu nebo alespoň nějaké základní přiřazování. A už se nemůžete dočkat, co na to řeknou děti. Zavládne všeobecné nadšení. Ale co druhou, třetí, desátou, stou, … hodinu?Existují v zásadě tři možnosti, jak přípravu na hodinu získat:
1) Získáte přípravu od nadšeného kolegy, který se o přestávce rozplýval, jaká byla jeho hodina úžasná. Nebo jste si ji přivezli z nějakého semináře, který jste absolvovali a už se nemůžete dočkat, jestli reakce dětí bude skutečně taková, jak vám ji kolega popisoval.
2) Najdete přípravu na internetu a rozhodnete se ji po drobných úpravách využít.
3) Materiál jste sami vyrobili.
Po letech výuky u interaktivní tabule jsem dospěla k závěru, že přestože ze začátku vypadá třetí možnost nejobtížněji, ukáže se časem jako nejméně náročná.
Zkusím shrnout své důvody:
1) Každý učitel je jiný, a potřebuje tedy jiný materiál, aby se při hodině cítil bezpečně a pohodlně. I když s kolegou učíte velmi podobně, nebude vám jeho hodina vyhovovat na 100 %. Stejně si budete muset sednout a alespoň něco málo předělat.
2) Každá třída je jiná. Stane se, že nemůžete použít totéž ani když učíte ve dvou paralelkách. Natož pak třeba s ročním odstupem. Některá třída je komunikativnější, hravější, tvořivější, jiná pak spíše čeká na to, co jí předložíte. Vyprovokovat je k akci vyžaduje úplně jiné postupy.
3) Prohledáváním zdrojů na internetu strávíte spoustu času. Po hodinách hledání stejně dospějete k závěru, že to není přesně to, co jste hledali.
4) Budete dlouho přemýšlet, co tím autor chtěl říct, s čím kam pohnout, kde je co skryté. Málokdo totiž píše nezbytné metodické pokyny prostě proto, že čas, který by nad tím strávil, raději věnuje tvorbě dalšího materiálu.

A ještě přidám pár rad pro vaše tvůrčí nadšení:
1) Nezapomeňte na to, že interaktivní tabuli můžete využívat i jen jako vylepšenou klasickou tabuli. Naučte se velmi dobře využívat funkce, které nabízí – seskupujte a zmenšujte právě vložené objekty, vkládejte čisté stránky, upravené prezentace si ukládejte a využívejte jako základ pro své příští prezentace. Nezapomeňte, že někdy méně znamená více. Za každou cenu zařazená interaktivita nebude mít očekávaný efekt a mnohokrát použitý fígl se časem okouká a stane se nudným.
2) Využijte své pracovní listy, které jste si už kdysi vytvořili v textovém editoru, prezentace vytvořené v prezentačním programu a naimportujte si je do programu dodaného k vašemu elektronickému miláčkovi. Dodejte své prezentaci interaktivní prvky (dodejte odkazy, nechte děti s objekty posouvat, schovejte si na stránkách správná řešení,….). Využijte právě ty funkce, které v prezentačním programu nemáte.
3) Celou přípravu si uložte a vyzkoušejte z pozice žáka (stejně ty největší chyby odhalíte až při „ostrém spuštění“ v hodině 🙂 ). Nebojte se případných chyb – děti vám je jistě odpustí. Ani v učebnicích není vždy vše úplně v pořádku.
4) Pozor na autorská práva! Pokud si od někoho hodinu stáhnete, dá se předpokládat, že autorská práva nezneužil, ale na vás je ještě zmínit, že to není vaše dílo, ale že jste si ho od někoho vypůjčili.
5) Najděte si jednotný a osvědčený vzhled svých materiálů. Naučte se pracovat s motivy (ušetří vám spoustu práce při převodu „vypůjčené“ prezentace). Zvolte kontrastní barevnou kombinaci (nezapomeňte, že do učebny může svítit sluníčko a barvy se pak zdají vybledlé).
6) Napište si stručný metodický list (stačí pár řádek v poznámkovém bloku, abyste za rok nezapomněli své geniální myšlenky).
7) Nejte-li kamarádi s češtinou, buďte zadobře s češtinářkou (mám ji 🙂 ) a obracejte se k ní o radu, když si nejste jisti. Pravopisné chyby zkazí dojem z jinak úžasné hodiny.

Řada těchto kroků se vám každodenním využíváním začne zdát úplně automatická a pak už máte vyhráno.